Zavzpomínejte na úplné začátky své kariéry.

Tomáš Houska: Když jsme byli ještě malí, chodili jsme u nás na vsi hrát s klukama florbal ve volných chvílích, ani už nevím, kdo s tím přišel jako první. Rodiče nám koupili první, v tu dobu ještě plastové florbalky, a chodili jsme si třeba třikrát čtyřikrát v týdnu zahrát na venkovní hřiště u nás na vsi. Postupem času jsme i pořádali turnaje pro týmy z okolí. K tomu jsem se hodně věnoval florbalu ve škole, kde jsme často hráli při tělocviku. Tam jsem měl to štěstí, že o ročník výš chodil Mára Jiřík, který byl „ikonou florbalu“ u nás na škole. Florbal na vsi začal s tím, jak kluci stárli, pomalu upadat, a tak nějak slovo dalo slovo, rodiče se taky přidali, že by bylo dobré dělat nějaký sport, a tak jsem začal v roce 2009 chodit na kroužek florbalu u pana Čejky. První zápasy byly docela povedené, ale hned z kraje sezóny jsem si zlomil ruku a bylo po sezóně. V dalších letech už sem začal brát florbal opravdu vážně a vydržel u něj až do dneška.

Tomáš Mareš: Vztah ke sportům, obzvlášť k těm s hokejkovým, jsem měl od útlého mládí také velmi vřelý, ovšem s tím rozdílem, že před dvaceti a více lety florbal v našich končinách téměř neexistoval. V zimě jsme tedy hráli hokej na rybníce a v létě mydlili hokejbal na ulici. Když se pak v roce 2002 objevila možnost začít hrát ten sport s děravím míčkem, jehož jméno starší generace nedokázali vyslovit, neváhal jsem. A abych vzpomenul i florbalové detaily, tak je to malá hala, spousta dětí na jednoho trenéra, trénink jednou týdně, neexistující mantinely, hokejky vyráběné snad z vodovodního potrubí a spousta energie.

Na které okamžiky z dosavadní kariéry vzpomínáte nejraději.

Tomáš Houska: Asi úplně jako si vybavím gól, kterým jsem snižoval v pátém zápase baráže o udržení v Národní lize s Libercem, a který nastartoval náš obrat o udržení se v lize. Ten zápas měl úplně všechno a hlavně šťastný konec pro nás. Na to vzpomínám asi úplně nejraději, to bylo podle mě to nejlepší, co jsme jako hráči a i naši fanoušci, mohli v domácí hale vidět. Pak je tu samozřejmě spousta dalších hezkých okamžiků ze hřiště, na které člověk rád vzpomíná – plná domácí hala, když jsme do Strakonic dostali Tatran, zápasy v baráži v Plzni nebo v Paskově a dalším nezapomenutelným zážitkem byl určitě postup do divize v roce 2014. No a pak je tady samozřejmě milión zážitků s klukama z týmu mimo hřiště, na ty člověk vzpomíná snad ještě radši než na zážitky ze hřiště.

Tomáš Mareš: To co zmiňoval Houskyč, bych asi řekl také. Velké zápasy v Národce byly super, strašně nás herně posunuli a proto by to chtělo, s ohledem na budoucnost klubu, znovu se tam vrátit anebo se k tomu alespoň příblížit. Zážitků mimo zápasy je velká spousta a pro toho, kdo u nich nebyl, je to nepřenositelné. A kdybych měl vypíchnout něco osobního, pak je to vést tým, jako kápo, do zápasu legendárním Tatranem (kterému i fandím).

Chtěli byste něco vzkázat nebo poradit mladé generaci?

Tomáš Houska: Mladým klukům bych poradil v první řadě to, ať si nechají od starších kluků v týmu poradit. To je podle mě hrozně důležité. Ti kluci jsou šikovní s hokejkou, nohy mají proti mně jako dynamity a jediné co potřebují jsou zkušenosti, a ty se dají získat herní praxí, ale i radou. No a vzkaz pro mladé florbalisty je jednoduchý, musíte se hlavně tou hrou bavit. Je možné, že se výsledky zápasů nevyvíjí úplně dobře, ale radost ze hry je hrozně důležitá a dokáže otočit nejednu černou sérii. A další důležitá věc je chovat se týmově, na hřišti i mimo něj jsme tým, a když tým funguje jako tým a drží spolu, tak je pak florbal pro všechny veselejší.

Tomáš Mareš: Radit ani nechci, cestu si musí každý najít sám. Jen zmíním, co se vyplácí mně osobně. Cesta za úspěchem nevede přes rychlý start (a rychlé vyhoření), ale přes dlouhodobou, nenápadnou a vytrvalou práci.

Jak jste si užili předání diplomu a následný zápas?

Tomáš Houska: Předání diplomu bylo super. Je hezké, že klub ho uspořádal v zápase s Pískem, kde mám spoustu kamarádů a bývalých spoluhráčů; tímto zdravím hlavně Davida Chvostu a Kubu Mikeše, se kterými jsme toho spolu odehráli opravdu hodně. Měl jsem radost i z toho, že dorazilo docela hodně diváků, bez kterých by mě rozhodně florbal tolik nebavil. Byli se podívat i rodiče, kteří za posledních deset let navštívili snad všechny domácích zápasy – máma samozřejmě dojatá, slzy v očích. Bylo hezké všem při cestě pro diplom zamávat a pozdravit je. Zápas už potom taková hitparáda nebyla. Tam nám kluci z Písku jasně ukázali, kdo je na hřišti pánem. Bylo by samozřejmě hezké ten zápas vyhrát, to by byla nejlepší oslava uvedení do Klubu legend, ale takový už je florbal.

Tomáš Mareš: Na emoce už jsem mladej, takže mě to nijak nerozhodilo. Stejně jako Tomáš jsem rád, že to proběhlo v zápase s Pískem, kde dobře znám skoro každého druhého hráče. Na výsledek zápasu už potom nejde být moc pyšný, ale taková je bohužel aktuální situace.

Krátké hodnocení aktuální sezóny.

Tomáš Houska: Do letošní sezóny jsme jako vždycky vstupovali s ambicemi na play up, ale s jistotou toho, že ostatní týmy ze špičky Divize jsou hodně silné, a že nás rozhodně nečeká nic lehkého. Z výsledkového hlediska se tak zatím sezóna nevyvíjí úplně nejlépe. Určitě v některých zápasech doplácíme na hodně úzký kádr, kde je spousta mladých kluků, kteří se potřebují vyhrát. Ale s každým zápasem nabírají zkušenosti a jsou lepší a lepší, což určitě zhodnotíme nejenom v příští, ale hlavně i v následujících sezónách. Letos už postup do play up s největší pravděpodobností nedopadne, tak se poslední tři zápasy budeme bavit florbalem a užívat si hru, kterou máme rádi.

Tomáš Mareš: Letošní sezóna sice ještě probíhá, ale téměř jistě pro nás za 3 zápasy skončí, takže ji můžu zhodnotit jako celek. Za mě tři části – velké překvapení, velká naděje a výrazné zklamání. Reálná očekávání před začátkem u mě nebyla úplně na nejvyšší pozice (spíš širší špička) – kádr přece jen nemáme nejširší a byli nějaké odchody před sezónou. O to více jsem byl překvapen, když jsme do poháru a pak i do první poloviny ligy vstoupili velmi dobře. Práce v přípravě přinesla své plody. Bohužel následovalo uspokojení z průběžných výsledků, pracovní nálada zmizela někde v dálce a proto přišli nedobré výsledky, které nás shodili na pozice, které jsem před sezónou předpokládal. A z toho pramení mé zklamání, neboť jsme si ukázali, že můžeme být velmi silní, ale nebyli jsme. Na druhou stranu se potvrdilo to, že sport v dlouhodobé fázi nejde och..t a dopadne to vždy tak, jak to na začátku vypadá.

Výhled na budoucí část kariéry.

Tomáš Houska: Určitě bych chtěl ještě nějaké sezóny ve strakonickém dresu přidat, byla by škoda ten nový krásný černý dres hodit do skříně a nevyužít ho na hřišti. Samozřejmě na to musí být výkonnost a zdraví. Přece jenom už mi není dvacet let a kolena už nejsou jako v mládí. Ale dokud budu mladým klukům stačit, tak mě snad budou fanoušci na florbalových hřištích vídat, přece jenom je potřeba občas ukázat i nějakou zkušenost a ne jen běhat jak blázen (tímhle zdravím Jirku Křesáka). Každopádně se s fanoušky určitě uvidíme a snad jim v budoucnu přinesu i nějakou tu florbalovou radost.

Tomáš Mareš: Zatím nevím. Končit se mi ještě nechce, ale…