Jak hodnotíš základní část letošní sezóny?

Rozhodně pozitivně, jelikož jsme měli změnu ve vedení A-týmu, od čeho se odvíjela menší změna v trénincích, sestavě a vůbec v tom, kdo za tým nastupoval. Musím říct, že jsme ve většině základní části podávali slušné výkony a až na pár výjimek a momentů můžeme být spokojení.

Jak bys okomentoval rychlé vyřazení v play-up?

Nerozvážnost, naivita, možná lehčí podcenění soupeře. V první řadě si musím vysypat popel na hlavu, jelikož jsem první dva domácí zápasy chyběl a myslel si, že jsem kluky na zápasy dobře připravil, což jak se ukázalo, byla obrovská chyba.

I přesto si myslím, že prohrávat 0:2 z domácího prostředí prostě není myslitelné. Zápas v Rudné byl o něčem jiném, byli jsme lepší, jen jsme neunesli tíhu okamžiku a nedokázali tlak přetvořit v branky, a tak se série dost rychle dohrála.

Jaká pozitiva sezóna ukázala?

Velké plus je hrací čas, který dostali mladíci a doufám, že to následující ročník ukážou.

Další pozitivum je v přístupu a vytrvalosti většiny týmu, kdy jsme rychle zvládli přejít na jiný systém hry. Jako poslední bych zmínil i zlepšení po individuálních stránkách, i když paradoxně na individuality jsme ve zmiňovaném PO pohořeli.

Kde je naopak prostor pro zlepšení v budoucnu?

Největší prostor pro zlepšení u nás asi mají gólmani, drtivou část sezóny jsme na tréninky museli vytahovat i starší žáky a občas musel jít chytat i nějaký hráč. Máme jenom Jardu Velka, který když měl lehčí zranění, tak byl prostě konec. Není tu zdravá konkurence, nic… vlastně si Jarda musel všechno odřít sám, ať se dělo, co se dělo.

Další věc je koncentrace, kterou nejsme schopni udržet celých 60 minut zápasu, vlastně i někdy v 90 minutách tréninku.

No a pak jsou tu dětinské fauly, které nás zas a znova stojí rozhodující zápasy.

Které momenty nebo zápasy považuješ za vrchol sezóny?

Celkově začátek sezóny byl dost slušný.

Zápas v Kutné Hoře byl náš vrchol, kdy jsme i v očesané sestavě vytrvali a zápas otočili ve velkém stylu.

Poslední utkání na Gorilách považuji za jedno z našich nejlepších, když pominu výsledek, tak dobrý pocit z něj musel mít každý, kdo nastoupil.

Co byly nejtěžší výzvy, se kterými ses během první sezóny u mužů potýkal?

Asi to, že i muži mají své dny a kolikrát jsou horší, než malé děti.

Ne… asi největší výzva bylo nekonečné točení kluků napsaných na béčku, nekončící nemoci a omluvenky kvůli práci.

Jinak bych chtěl kluky moc pochválit, že mě celou dobu respektovali a věřili tomu, co po nich chci a říkám.

Jaká byla atmosféra a morálka v týmu během sezóny?

Na rovinu říkám, že jsem do trénování hlavně šel s tím, abych našel balanc mezi “tvrdou dřinou” a pohodou, přeci jen to děláme pro zábavu a ve volném čase, kterého taky není nekonečno.

Troufnu si tvrdit, že se to z větší části povedlo, i když bych sám dost přitvrdil, ale podle komunikace s hráči si myslím, že to tak klukům vyhovovalo a sezónu si užili.

U nás v klubu je atmosféra celkově dobrá, jsme tu parta, kde si myslím, že hlavní jádro už teď může říct “friends for life”, takže asi tak.

Nyní nastane čas play-off dorostenců. Jak podle tebe dopadne první kolo s Třebíčí?

Kluci musí opět ustát tlak těchto zápasů a nenechat se rozhodit maličkostmi, zůstat koncentrovaní na svoji hru a Třebíč nemá šanci. Mlaďasové udělali velkej pokrok za celý rok a teď to doufám ukážou, tak se přijďte podívat!

Pozn. domácí utkání s Třebíčí hrají dorostenci 17.3.